Nesmír
25.01.2010 22:34
Nesmír
Toho dne
Na nebe stouplo sluncí dvé
Krystaly vzduchu rozeběhly se od sebe
I bylo vidět do dáli
Daleko nesmírně
Otevřela jsem dveře
A plavným skokem překonala hradby
Do krajiny plání a lesů lovícího jestřába
Snášejícího se shůry
Mezi meče trav
Střemhlav
Nade mnou
Nesmírný vesmír ozářený dvojnásob
A ryk tak tichý že ho nešlo nešlo přeslechnout
Ten táhlý slastný sten
Nad pádem jestřába
V onen den
Daleko na obzoru
Široce rozkročena tyčila se černá žena
Nedosažitelná neskutečná hladově nebezpečná zešílená
K níž vyrazit chtě nechtě
Onoho jasného dne
Jsem musela
Cestou
Po letech pružného kroku vpřed
Zebra mi dráhu zkřížila kolmá nepříliš pěstěná
A já v tu chvíli ztratila
Ten pocit vlání
Pocit větru
Krystaly vzduchu
Zhoustly jak seběhly se k sobě zpět
A sluncí dvé když pohlédla jsem vzhůru na nebe
Za obzor kleslo těžce
Rozhostila se tma
Hustá jak led
Tam pod ní
Tichá studená krajní krajina
A někde ve tmě dvé nebetyčných noh rozkročené ženy
Zející černé brány
Za níž se klene
Neznámý nesmír
Vytisknout
Poslat
