Soukromý očko

TÝDEN.CZ

17. 11. 2018
Rubrika: nezařazeno

Kyselá vagína

Autor: Soukromý očko

09.09.2008 00:05

Diplomovou práci jsem psala o děloze. Protože děloha je ochrana, centrum ochrany, děloha je Bůh. V hebrejštině má slovo stejný kmen jako ochrana. Řekl mi to profesor hebrejštiny na naší škole.

Já se do chlapa už nikdy nezamiluju, chlapy nevyhledávám, v tom smyslu jsem naprosto vyléčená, řeknu klidně nezávislá, ale do profesora Kalného bych se dokázala zamilovat. Možná jsem se zamilovala, cha cha cha. Je mladý, takže to je čistě teoretická úvaha, ale... on je dokonalý.

Protože Bůh je děloha, není to jen muž, ale taky žena. Bůh je děloha, Bůh je žena. Všimněte si toho uzavřeného kruhu: dítě se vyvíjí v děloze ženy, narodí se z její dělohy, odtud je vrženo do světa. Můj bývalý muž mimochodem říkal, že porod je v jistém smyslu ten nejzlovolnější akt ženy. Po porodu prožije těžký život, žijeme těžké životy, a pak se vrací zpátky do dělohy, do Boha.

O tohle mi v mé diplomce šlo: ukázat, že to nejvyšší útočiště je děloha. Vím, o čem mluvím, jak to nikdy žádný chlap, ani můj bývalý manžel, my spolu nemáme dobré vztahy, to přiznávám, jak to žádný muž nemůže vědět. Může o tom teoretizovat, může dělohu zkoumat, ale pořád je tam ten odstup, vzdálenost, on se jen dívá, jen pozoruje, nemá ji, nenosí v těle. Cokoli o ní řekne, vždycky jen projeví neznalost. Absolutní neschopnost vědět, co je děloha.

Mám sedm dětí.

Každý se vždycky lekne, když to číslo vyslovím. Pět holek a dva kluky. Tuším, že to bylo v Kanadě, udělali na to výzkum. Když chcete holku, dva až tři měsíce musíte jíst rajčata a tvaroh. Ve vagíně si tak navodíte kyselé prostředí, ve kterém spermie kluků nemají šanci. Bude to holka, to jídlo vám pomůže. Nepamatuju si to přesně, ale prokázalo se to snad ve více než osmdesáti procentech zkoumaných případů. Já chtěla holky, protože věřím na holky, na ženský prvek. Měla jsem jich pět za sebou a můj muž, tedy můj bývalý muž, mi zakázal jíst rajčata a tvaroh, protože on si přál kluky. Neunesl tu převahu. Hlídal mě, jestli nejím rajčata nebo tvaroh. Dokázal udělat scénu, když jsem na návštěvě sáhla po rajčeti. Přiznávám, měla jsem na ně strašlivou chuť, zdávalo se mi o nich.

Čtrnáct let jsem byla v jednom kuse buď těhotná, nebo jsem kojila. Když jsem přestala jíst rajčata a tvaroh, když jsem je z donucení přestala konzumovat, narodili se mi dva kluci. Postupně, ne dvojčata.

Od svého muže jsem odešla před šesti lety. Nerozvedl se se mnou on, zásadně nechtěl. Já se s tebou nikdy, nikdy nerozvedu, opakoval mi poslední roky manželství často. Tak jsem si žádost o rozvod podala sama. Žili jsme spolu osmnáct let. Soudkyně se ho ptala: Vy se nechcete rozvést? - Ne. - A opustíte svoji milenku a nastěhujete se zpátky ke své ženě a dětem? - Ne, proč, řekl. - Ne, proč! Chápete? Ta soudkyně to pochopila a dala se v soudní síni do smíchu. Vysmála se mému muži a rozvedla nás.

Jeden z důvodů, proč jsme šli od sebe, proč jsem odmítla zůstat jeho ženou, bylo to, že už jsem nechtěla mít děti. Možná kdyby mi byl dovolil jíst rajčata a tvaroh, kdybych si mohla ve vagíně, ve své vlastní vagíně udělat přirozeně kyselé prostředí, pak bych s ním ještě nějaké děti snad i měla. Říkám snad. Neříkám že jistě. On má se svou novou ženou další čtyři děti. Dohromady třináct.

Chtěl, aby mu soud přiřkl naše děti: Mám na ně nárok, protože nerozbíjím rodinu, prohlásil, protože se nechci rozvádět. Ale soudkyně mu je odmítla nechat. Může si je brát přes víkend. Ty, kterým ještě není osmnáct. Ty starší, co jim je nad osmnáct, za ním samy od sebe občas zajdou. Dává jim peníze. Hádají se s ním. Pokud vím, dávají mu zabrat, ale on trvá na tom, aby za ním chodily. Já se se svým bývalým mužem nestýkám, nemáme vůbec dobré vztahy. Myslím, že to každý normální člověk pochopí. Ženy, ale i muži.

Můj bývalý manžel je praktikující katolík. Já studuju. Řekla jsem si, že doženu to, na co jsem předtím neměla čas, že si konečně budu dělat, co chci.

Pracuju ve školce jako učitelka. Za těch čtrnáct let těhotenství a kojení, za ty roky s dětma v domácnosti mi započítali jen šest let. Jestli někdo říká, že se u nás podporuje rodina, nebo že se u nás podporují matky s dětma, porodnost, je to nesmysl. Ze sedmnácti let v domácnosti mi započítali jen šest let praxe. Je mi čtyřicet šest, takže budu pracovat ještě po smrti, abych si vydělala na důchod.

Myslím, že by matky více dětí měly mít výhody, že by se jim do praxe měly započítat všechny roky strávené výchovou dětí. Otcům ne. Otcové si chodí do práce, děti se jich prakticky netýkají. Tak maximálně vám zakážou jíst rajčata a tvaroh, to je jejich příspěvek k výchově: žádnej tvaroh a žádný rajčata, i kdyby byly sebezdravější. Jeden muž mi nedávno na večírku řekl: Otcové více dětí by taky měli mít nárok na nějaké výhody. Muži chtěj vždycky všechno. Se mnou devět dětí a s další ženskou zase devět. Klidně.

O muže nestojím. Vážně ne. Jedině o profesora Kalného. Ale ten má ženu a děti. Když se na něj dívám, jako bych viděla vlastní dělohu. Jsem si jistá, že by mi nikdy nezakázal jíst rajčata a tvaroh.

Můj manžel třeba přišel večer domů a namazal si chleba. Já si od něj kousla a on se rozčílil: Takovej kus! Místo abys mi uvařila večeři, ještě mi to sníš.

Já mu řekla: Chodím do práce jako ty - to už bylo úplně na konci, začala jsem učit ve školce – tak proč bych ti měla vařit večeři? Proč tys nenamazal chleba mně? Já musela kromě práce ještě nakoupit a postarat se o děti.

A on mi řek: Je pondělí a já celou sobotu a neděli jezdil s kolečkem. Proč jsi ty nemíchala a nevozila maltu? – Tehdy jsme přestavovali náš domek. - Jsou, vykládal, mužské a ženské práce. Zedničina je mužská práce, vaření ženská. Neexistuje důvod, proč to měnit. - Rozumíte? On neřekl: Nechápu, proč to měnit. On řekl neexistuje důvod. On nikdy nepochyboval, že má pravdu. Nikdy. Ani u toho rozvodového soudu. Vím to, řekl to dětem. A děti to řekly mně.

A já nechápu, řekla jsem mu tehdy s tím chlebem, proč bych ti měla vařit večeři, když jsem byla v práci zrovna tak jako ty a ještě jsem dala prát a sušit prádlo.

Jak to, že jsou v lednici rajčata, začal křičet. To bylo asi rok před rozvodem.

Já mu řekla: Můžu si jíst rajčata, kdy budu chtít, protože už žádný dítě rodit nechci a ty to víš.

Já to nevím, křičel, nechci to vědět, slyšíš?

Ke konci jsme se spolu hodně hádali. Prakticky pořád.

Pak odešel k té nové. K té, které nevadilo, že nesmí jíst rajčata a tvaroh. Která byla ochotná mít na objednávku permanentně zásaditou nebo neutrální vagínu.

Myslím si, že rozdíly mezi gendery neexistují. Tedy vnější rozdíly. Máme stejná práva na rajčata a na namazaný chleba jako muži. Vnitřní rozdíly samozřejmě existují, muž nikdy nepochopí, neprožije dělohu. Když to řeknu ostře: on se nikdy nepřiblíží Bohu tak jako žena, nikdy neposkytne tak dokonalou ochranu jinému živému tvoru, jakou poskytuje matka svému dítěti v děloze.

Genderová paradigmata je nutno odstranit, znerovnoprávňují ženu. Proto jsem se rozhodla ucházet o místo asistentky ve vaší gender společnosti.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.96

Diskuze

Soukromý očko

Očko
Oblíbenost autora: 7.73

O autorovi

Podzemník i nadzemník, opozičník i pozičník, průměr, spisovatel, novinář

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA